Ves prvně doložena r. 1309, nyní část města Choceň.
V dominantní poloze při návsi barokní poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie z r. 1683 bez věže, upravován v letech 897-1898.
Samostatná hranolová zvonice z doby stavby kostela, v jejím přízemí márnice.
Na hřbitově hrob lidoveckého politika Josefa Luxe (1956-1999).
Na návsi sloup Panny Marie z r. 1798.
Při cestě do Chocně 7 poutních kaplí z r. 1718.

Dovolte, abych vás seznámil trochu blíže s naší obcí a životem v ní. Nejdříve trochu z historie. První zmínky o Hemžích jsou v písemnostech vztahujících se k farnosti roku 1309, kde jako majitel dvora je uveden Pešek z Hemží, panoš Vítka ze Švabenic. V té době byl zde dřevěný kostel zasvěcený památce Zvěstování Panny Marie, který byl v roce 1679 zbořen a vystavěn nový z kamene a byl znovu posvěcen r. 1683. V roce prošel 1854 kostel částečnou přestavbou z nadace Vilemíny Kinské, a tvoří svojí polohou 365m.n.m. dominantu naší obce dodnes.

Část obce Hemže je i osada Březenice, kde první písemná zmínka je o dvoru Březenice roku 1397 při prodeji Hynkovi Hlavačovi z Třebechova . Jen pro zajímavost k Březenici patří i dům s č. p. 8, dřívější výletní restaurace „Mariánské Lázně“ v Pelinách (za střelnicí). Do šedesátých let devatenáctého století byli Hemže a Březenice s Chocní jeden správní celek. Od této doby tvoří samostatnou obec, i když má každá část svoji řadu čísel popisných.

Při cestě z Chocně na Hemže postupně míjíte sedm kapliček, o kterých se zmiňuje nejedna publikace a informační leták a jsou uváděny jako významná památka. Kaple byly vystavěny přičiněním tehdejšího hejtmana panství Helzla, z pozůstalosti slepého žebráka z Plchovic neznámého jména a z darů dobrodinců v roce 1718. V roce 1828 byly již značně sešlé a jejich oprava rukou neumělou se nezdařila. Při pokládání prvního kamene cesty z Chocně na Hemže roku 1847 se kněžna Vilemína Kinská rozhodla při silnici vystavět nové důstojné kaple. Základní kámen první kaple byl položen 30. června 1854 a 10. září téhož roku byly posvěceny. Na slavnost přišlo na 10 000 lidí, 22 duchovních, kněžna s rodinou, i hraběcí rodina z Kostelce. V pramenech, ze kterých jsem čerpal se píše, že o udržování kaplí se staralo panství. Tolik k té slavnější době našich kapliček. Horším obdobím procházejí v posledních letech, kdy už zoufale volají po opravě a na dotazy komu ty kapličky vlastně patří jsme po dlouhé době dostali odpověď, že jsou ve vlastnictví církve a jsou registrované památkovým úřadem. Doufejme, že se najde dobrá vůle tyto kapličky opravit pro věky příští.

Dále se v souvislosti s Hemžemi píše o památné lipové aleji lemující cestu z Chocně až ke kostelu, která dle pověsti roku 1758 zachránila Choceň před drancováním pruským vojskem. A právě tato alej je dnes předmětem dohadů, jak postupovat při její údržbě, potažmo její záchraně. Výsadba stromořadí byla provedena v roce 1726 a jak všichni víme, ani stromy nežijí věčně. Je tedy na uváženou, jak postupovat dále. Část aleje od zahrádek k začátku obce byla již nahrazena a je již dnes vidět, že za pár let dorostou, a prováží své koruny, aby lépe odolávali nepřízni počasí. Vzpomínám, kdy člověk kolikrát zvolil delší cestu po silnici, kdy za parného léta šel v příjemném stínu zelené klenby, nebo za mírného deště došel za sucha až na Hemže. Většina občanů nesouhlasí s postupem systému dnešní údržby aleje v obci a převládá názor na vykácení a osazení novými stromy, které by opět vytvořili souvislé stromořadí. Téměř třistaleté stromy již neskýtají pocit bezpečí, když pod nimi procházíme či projíždíme. Torza lip již připomínají cestu strašidelným lesem, a určitě nenavozují atmosféru památné aleje kudy kráčela historie. Víme, že všechno není tak jednoduché, jak se zdá, a že proti radikálnímu zákroku jsou entomologové, kteří zde zaregistrovali výskyt páchníka hnědého, který se zabydlel ve starých kmenech. Věřím, že při troše dobré vůle by se našlo řešení, jak skloubit postupnou likvidaci kmenů s vývojovými stádii brouka, a přihlédnout na to, že moudrá matka příroda si také poradí, a do chráněné oblasti „Orlice“ to jsou jen stovky metrů kde se též nacházejí staré listnaté stromy.

Tolik asi k historii obce a teď trochu současnosti . Naše obec čítá zhruba 165 obyvatel, 54 domů a dvě rozestavěné novostavby (začátek roku 2020 ). Pro porovnání, v roce 1850 měla podle záznamů obec 150 obyvatel, ale domů bylo podstatně méně a to 18. Tři objekty jsou v současnosti využívány chalupáři jako rekreační chalupy, a dva objekty jsou neobydlené. Podle územního plánu jsou zatím možnosti výstavby téměř vyčerpané. V roce 1926 byl v obci založen „Sbor dobrovolných hasičů“, který je záštitou téměř veškerého dění v obci spolu s mnohem mladším spolkem „Hemže-Březenice“. Pořádají se zde různé přednášky, pálení čarodějnic, sběr starého železa, udržujeme starou ovocnou alej, která byla v minulosti cestou do Mostku, a která zároveň tvoří hranici mezi Březenicí a Hemžemi. Za výrazné podpory města  a MAS „Nad Orlicí“, se nám podařilo minulých letech získat dotaci na revitalizaci sportoviště a výstavbu dětského koutku pro naše nejmenší. Největší akcí je pouť, která připadá na 15.srpna. Kdysi slavné pouti, kdy sem proudili tisíce poutníků jsou již minulostí. Nejezdí sem již ani kolotoče houpačky a střelnice, tak se o zábavu musíme postarat sami. Ženy a dívky se vloni postarali o soutěže pro děti, bylo možné si prohlédnout obec a okolí ve vyhlídkové kleci jeřábu z výšky 75 m, a nakonec byla připravena koupel v obrovské hromadě pěny. K poslechu na odpoledním koncertě nám zahrála „Choceňačka“. Kdo může přiloží ruku k dílu a když vyjde počasí sejde se na besedu a při dobrém pivečku velká část vesnice, příbuzní a známí. Na grilu nebo v udírně se najde také něco na zub a zábava se převážně protáhne do pozdních hodin. Jak říká jeden ze sousedů: “Na Hemžích jsem si postavil, protože tady to žije“.  A nejenom mým přáním je, aby tomu tak ještě dlouho bylo.                                                                                                 

                                                                                                        Za „Hemže-Březenice“ z. s.

                                                                                                                           Dostál Josef